Záchvatovité přejídání (ZP) - magická slova, která někomu způsobí příval nepříjemného potu a zvýšený tep, zatímco většina populace nemá sebemenší tušení o tom, s jak závažným problémem mají jejich blízcí co do činění. Ať už jste ale na kterékoliv straně tábora, nějaký důvod k přečtení tohoto článku očividně máte.
Účel tohoto článku není rozbor přesných definic ZP ani škatulkování dle norem, které poruchu označují poruchou až v případě, kdy dojde ke „splnění“ nějakých předem daných podmínek. Z mého pohledu totiž nezáleží tolik na tom, jestli k předení dojde jednou nebo dvakrát za týden - mnohem důležitější je dle mého názoru to, co všechno se kolem toho odehrává, jaké pocity a myšlenky jsou s tím spojené a jak dlouho člověka ovládají a utěsňují.
Zpočátku se může zdát, že nečelíme ničemu závažnému, prostě jen člověk ujede v důsledku dlouhodobé restrikce, to se stává. Přitom jsou to právě ony restrikce, diety, omezování a neustálé myšlenky na to, kdy daná dieta skončí a my se budeme moct konečně najíst, co tento problém způsobuje a to většinou dřív, než je dieta vlastně u konce.
Troufnu si říct, že většina z čtenářů tohoto článku se nyní pozná. Právě dokončujete posledních pár soust svého na gramy započítaného jídla, ale ve vaší hlavě se už honí myšlenky na něco dalšího. No, svět se přeci nezboří z jednoho rýžového chlebíčku navíc - takže hurá pro něj! Avšak, co si budeme nalhávat, rýžový chlebíček úplně nesplnil účel, ale s arašídovým máslem to bude jiná! A proč si nedat rovnou dva?...
Při nějakém pátém chlebíčku už jsme si dobře vědomy toho, že se přejídáme a začínáme přemýšlet, jak z toho ven. Vymýšlíme, kolik kardia navíc následující den provedeme a o kolik snížíme kalorický příjem, ale přitom se ládujeme dál. Nakonec si je i hlava natolik vědoma toho průšvihu, že už samy sobě říkáme: ,,Stop, přestaň!” Avšak zároveň jakoby v nás byla další osoba křičící: ,,Tak si dej ještě jeden!”
Zdroj: Shutterstock
Nakonec, končíce ve stavu sacharidovo-tukového opojení s bolavým nafouklým bříškem a pocitem naprostého selhání, se odebíráme do postele, kde nás převalujíce se z boku na bok nenechávají výčitky, pocity nenávisti, myšlenky a k tomu velký diskomfort na dlouhou dobu usnout. A co hůř - jsou tu i poté, co se společně s oteklým obličejem, nafouklým břichem a pocitem kocoviny podíváme do zrcadla i další den.
Ale co když se to nestane jen jednou? Co když se to začne opakovat častěji a častěji až se nakonec ocitneme tváří v tvář každodennímu rituálu? V tomto případě už nemůžeme mluvit o náhlém přejedení, ale o skutečném problému, který značně ovlivňuje naši psychiku, snižuje nám sebevědomí, se sebeláskou nemá co do činění a v neposlední řadě nám ničí zdraví.
Sedí to docela přesně, co? Já vím! Neboť přesně takhle jsem se v tomhle kolotoči sama motala. Ale nemusíte zoufat, neboť jste si právě přiznaly, že máte problém - a to je první krok k řešení! Ukázat na problém, pojmenovat ho či si ho přiznat, to nezvládne každý. K tomu už je zapotřebí kuráž a dávka odvahy.
Můžu vám tedy nyní garantovat, že jste se rozhodly s tímto démonem bojovat, ačkoliv se vám to možná zdá jako nejčernější noční můra. Ale nebojte, když jsem to zvládla já, vy můžete taky. V následujících 10 krocích vám poradím, co pomohlo mně vymanit se ze spárů záchvatovitého přejídání. A když je všechny dodržíte, ocitnete na cestě ke svobodě, se kterou už vás jídlo a myšlenky na něj nebudou ovládat.
10 kroků, jak z toho ven
1. Pracujte se svojí mysli
Může se to zdát jako malicherné klišé, nicméně tento krok je opravdu podstatný. Když se na to podíváme od úplného počátku, řekněte, co vás do téhle situace přivedlo? Pravděpodobně touha po fyzické změně. Jednoduše nejste spokojeny se svým tělem a chcete ho změnit. Dřete se v podobě silových tréninků a hodin kardia týdně, kolikrát odřeknete i nějakou tu schůzku nebo tomu, aby vám neutekl trénink, přizpůsobíte zbytek dne. Což je fajn, jednoduše jste vytrvalé a makáte na svém těle, ale makáte stejným dílem i na Vaší mysli?
Lidé mají tendence předpokládat, že jejich bytí se skládá z jejich těl a jejich těl, ale není tomu tak. Druhou, velmi významnou součástí člověka, je jeho mysl, která většinu toho tělesného řídí. A netroufla bych si tady o tom plkat, kdybych tyto data neměla sama na sobě prověřená. Jakmile se začnete zabývat také touto částí vašeho já, najedou zjistíte, že máte daleko větší moc a sílu překonávat slabé okamžiky. Protože v momentě, kdy zmiňovaný démon přichází, dokážete rozpoznat, k čemu se schyluje a za pomoci vaší mysli analyticky situaci zvládnout. Najednou totiž víte, že ne tělo, ale vy a vaše hlava je ten, kdo tomu tady šéfuje. Takže v momentě, kdy saháte po prvním rýžovém chlebíčku navíc, se zeptejte sami sebe (klidně nahlas): ,,Z jakého důvodu se chystám tohle udělat? Co mě k tomu vede? Jsem ochotna prožít znovu celý ten kolotoč doprovázený nechutnými pocity viny, ponížení a selhání?”. Uvidíte samy, že v mnoha případech tam ten chlebíček necháte.
2. Buďte aktivní
A tím nemyslím, že odjedete pořádný legday ve fitku. Myslím tím, že ve chvíli, kdy překonáte výše zmíněnou situaci anebo si prostě jen celý den nosíte v hlavě hříšné myšlenky, musíte udělat všechno pro to, aby se vám podařilo zůstat „busy“. Pokud se bavíme o tom, že se s přejídáním potýkáte na častější bázi, dokážete dobře detekovat den, kdy to přijde (opět mluvím z vlastní zkušenosti), a proto je důležité se tomu neoddat a zaměstnat se činností, která vám dá opravdu zabrat, nebo při které alespoň nebudete mít v dosahu žádné jídlo.
Kdybych měla zajít do příkladů, může to být procházka, sprcha, luxování, vyšívání, odmražení lednice, uklizení skříně - jednoduše něco, co vás vyvede z té nudy, ve které se nacházíte, a nutí vás věnovat tolik myšlenek jídlu, kterým se chcete zabavit. Takže nelenit a začít „něco“ dělat!
3. Buďte trpělivé
Je zapotřebí si uvědomit, že tohoto pekelného mazlíčka jste si chvilku ochočovaly, a tudíž se ho nezbavíte ze dne na den. Záleží na frekvenci jeho návštěv. V mém případě bychom se bavily o návštěvě 5x v týdnu po dobu přibližně 2 měsíců.
Je pochopitelné, že se ho chcete zbavit hned - já také chtěla - nicméně, tak to nefunguje, a proto je nesmírně důležité chválit se za úspěšný den a ne se hanit za ty nepovedené. Úspěch totiž neznamená zbavit se ho ze dne na den, ale prodlužovat intervaly, kdy vás nenavštíví. Vždyť Řím také nepostavili za den!
4. Netrestejte se
Když se stane, že z režimu vybočíte a skončíte oteklé a nafouklé na lůžku, netrestejte se a nevymýšlejte, jak to napravit - ať už v podobě snížení kalorického příjmu další den nebo kardia navíc a tak podobně. Jednoduše to hoďte za hlavu a začněte nový den s čistým štítem a hlavou vzhůru. Pokud se to totiž budete snažit „napravit“, směřujete do onoho kruhu pomaličku znova, ať už z hlediska nedostatku makroživin, a tudíž hladu a chutí, nebo z hlediska psychologického, kdy celý den budete žít s pocitem, že něco musíte napravit, což vám růže také nepřinese.
Zdroj: Shutterstock
5. Veďte si deník
Opravdu a bez posměšku. Tohle je věc, která mi byla dalším hodnotným pomocníkem při „odvykačce“. Jednoduše jsem si začala zaznamenávat svoje myšlenky a pocity, zapisovala jsem si, kdy jsem měla na co největší chuť a díky tomu jsem pak byla schopnější situacím předcházet a odvracet je.
6. Flexibilní stravování / IIFYM
Pro většinu fitnessáků dnes již známý pojem, který v nemalé míře pomohl odstranit z jejich životů omezování a restrikci ve stravování. Z toho důvodu je také dobrým pomocníkem v našem boji. Ono když žijete s myšlenkami, že něco nesmíte, snadněji inklinujete k touze si to dát, a tím se zvyšuje pravděpodobnost, že na tom „ujedete“. Při stravování dle zásad flexibilního stravování si danou „dobrůtku“ můžete započítat do svého denního příjmu a tím těmto nepříjemnostem předejít. Jednoduše uspokojíte dušičku, přičemž v rámci dosahování vašich cílů zůstanete neposkvrněné.
7. Rituály a spouštěče
Ne nadarmo jsem v tomhle článku několikrát zmínila rýžové chlebíčky s arašídovým máslem. V danou dobu jsem tyhle dvě věci bohužel pospolu mít doma nemohla, neboť právě ony byly mými spouštěči. Ano, to je ta věc, kterou to většinou začíná. Pro každého je to něco jiného a může to být i drobnost, které se však jen těžko odolává.
K odhalení spouštěče vám však skvěle poslouží deník, který jsem zde již zmiňovala.
V momentě, kdy svůj spouštěč najdete, není těžké vymyslet, co dělat - prostě nekupovat, nekupovat, nekupovat!
Obdobnou věcí jsou rituály, které jste si vypěstovaly, a které fungují na podobném principu. Spouštěčem tak může být například den v týdnu, kdy hrají v televizi váš program a vy se většinou při první reklamě zvednete a jdete do komory pro brambůrky. BUM, BUM!! Nekupovat brambůrky - bod číslo jedna. A bod číslo dvě - víte, že to přijde - první reklama a vy se v tu ránu zvedáte - změňte tento vzorec. Zase je to jen ve vaší hlavě - jděte se místo do komory podívat na balkon, nadýchejte se čerstvého vzduchu, udělejte 10 dřepů, kliků, cokoliv - prostě vezměte svůj život do vlastních rukou.
Sama jsem tuhle chybu dělávala a můžu říct, že v období boje se ZP bylo její opakování ještě horší. Jídlo je dar a palivo pro naše tělo - o tom žádná. Měly bychom si ho užívat, ale neměly bychom zapomínat na jeho pravou podstatu.
8. Přehnaná soustředěnost a připoutanost k jídlu
Jak již bylo řečeno, je to palivo, zdroj energie. Energii potřebujeme na tréninky a všechny denní aktivity, ale podívejme se na to z trochu jiné, té nejzákladnější perspektivy.
Energii potřebujeme k životu jako takovému – k tomu, abychom byli schopní vykonávat běžné činnosti, radovat se s dětmi rodiči, partnery, milovat, cestovat, číst, zpívat, dýchat, prostě dělat všechno to, co nás dělá námi. To je pravá podstata jídla. To, že spousta fitnessáku (včetně mě) používá jídlo jako prostředek k ovládání tělesné skladby a zdraví, to je naprosto v pořádku, nicméně nevěnujte jídlu tolika přehnané pozornosti a soustřeďte se na ty podstatnější věci, které v životě máte. Uvidíte, že vám to tento boj jen usnadní, protože jídlo pro vás přestane mít tak velkou váhu.
9. Plánujte
Jídlo bychom si měli užívat a vychutnávat v danou chvíli, v okamžik tomu určený, a ne od snídaně přemýšlet, jak to provedeme s obědem. Sama jsem našla obrovskou úlevu v tom, když jsem si jídla začala plánovat dopředu nebo si je vařila do krabiček. Jednoduše máte další den čistou hlavu a menší tendence k tomu se přejíst. Když se totiž vrátíte domů hladové jako vlci, víte přesně, co budete vařit, nebo už to máte připravené. Tím pádem se nemůže stát, že v důsledku hladu, který v danou chvíli máte, ledabyle po něčem sáhnete, přičemž nad vámi vaše hlava získá převahu a povede vás dál se slovy: ,,No, tak teď už je to jedno, dám si cokoli,” a za nějakou dobu už zase ležíte na pohovce s těmi nepříjemnými pocity.
Zdroj: Shutterstock
10. Spása v podobě správně nastaveného jídelníčku
Správně nastavený jídelníček je nejzákladnější metodou, jak se z kruhu záchvatovitého přejídání vymanit. Je to jednoduché a efektivní řešení, které má však nedocenitelnou hodnotu. Stravovací plán, který vás nepovede k přehnané restrikci, ale zajistí to, že se se při jeho dodržování budete cítit spokojeně, a to jak z hlediska dostatku jídla a živin, tak uspokojení chutí, a který povede nejen k odstranění záchvatovitého přejídání, ale dopomůže vám i k cílům v podobě formování postavy, kvůli kterým jste tuhle hru v samém počátku začaly, vás může dovést k opravdu vynikajícím výsledkům.
Není však úplně jednoduché si ho sestavit a ne každý to umí. Já vám s tím ale moc ráda pomůžu! Poskytuji totiž on-line koučink v týmu Strong Beauty.
Jistě, na „papíře“ se zdá všechno snazší, ale věřte tomu, že při psaní tohoto článku jsem se vcítila do každé z vás a především do svého minulého já. Několikrát mi naskočila husí kůže, neboť některé zážitky jsou tak silné, že je stále nedokážu vytěsnit.
Já vím, že to není jednoduché, ale jak jsme si už řekly: Prvním a nejpodstatnějším krokem k řešení ZP je si problém uvědomit. A pokud jste si ho už uvědomily, tak vám garantuji, že jste natolik silné mu nakopat zadek! Vy jste příčinou svých životů a je na čase, abyste převzaly zodpovědnost a nenechaly si život řídit jinými podněty, než těmi, pro které se samy rozhodnete!
Stojí to za to, věřte mi. Držím vám palce a jsem tu pro vás, pokud budete potřebovat podporu. 😉